o mně

M: "Čím chceš být až vyrosteš?"

JÁ: "Umělkyně!"

V tom jsem měla odjakživa jasno (a to bylo poprvé a naposled co jsem kdy měla v něčem jasno). Později jsem zjistila, že to nebude tak jednoduché...

Když jsem měla podávat přihlášku na střední školu, Střední uměleckoprůmyslová škola keramická a sklářská ve Varech pro mě byla jasnou volbou (protože jiná umělecká škola ani ve Varech není bohužel...).

Jenže POČKAT- nic jako obor "malíř" nebo "kreslíř" tam nebylo... Co teď???

Grafický design jsem tehdy rovnou zavrhla (JSEM TO ALE BLBÁAHHHHHhhh-) a budu toho nejspíš do smrti litovat.

A proč vlastně jsem tomuto oboru nechtěla dát šanci se ptáte (noo ne, nikdo se neptal)?? Řekněme, že jsem tehdy neměla moc vztah k počítačům a celkově elektronice a já měla za to, že grafický design je především o tom. Takže ano, dalo by se říct, že jsem prostě byla jen nevzdělaný srab-

Měla bych možná zmínit, že rok předtím než jsem podávala přihlášky na střední, jsem tuto školu navštěvovala v den otevřených dveří. Zkoušela jsem si fotografování (literally jsem držela v ruce foťák asi tak potřetí v životě) a měla jsem blejsknout slečnu, která tam stála jako model. Výsledek byl příšerný, což jsem teda usoudila dle reakce slečny... tu fotku jsem ani pořádně neviděla. No každopádně jsem to brala jako signál, že to teda asi nebude pro mě no (a opravdu nebylo)

No a pak jsem to uviděla... pOrcELáN.

Nenene, vy to nechápete-

Porcelán mi totiž

ZNIČIL ŽIVOT. ZRUJNOVAL HO. PORCELÁN MĚ DOPROVÁZÍ V NOČNÍCH MŮRÁCH NE NE POČKEJ MOJE NOČNÍ MŮRY JSOU Z PORCELÁNU A-

Dobře, dobře... Abych to uvedla na pravou míru - to co jsem uviděla byl odekorovaný porcelán. Všude byly vystavené různé porcelánové výrobky s barevnými kreativními motivy.

To mě zaujalo. Malovat na porcelán neznělo špatně. Vůbec špatně (spoilery: bylo to ŠPATNÉ).

No a bylo rozhodnuto. Chtěla jsem malovat na porcelán. V tu chvíli jsem však netušila, že to bych ale musela na nějaký jiný obor a hlavně školu. Protože TENHLE obor měl s malováním asi tolik společného jako má